Pohádka pro Teu - díl 11.

19. 03. 2010 | † 09. 01. 2014 | kód autora: pGL

Rodičům začarovaných dětí, těm menším, kteří hloubají a všem, kdož zde najdou pomoc, pobavení a kousek vlastního příběhu.

" ...ono se řekne napsat pohádku. Jít do kabinetu češtiny, pozdravit a říct: "Prosím vás, paní doktorko, jak se píše pohádka?", to se mi také nechtělo. Spíš by mi pomohlo, kdyby někdo napsal pohádku pro mě, pro Teu. A byla by o tom, jak se na stopadesátý pokus naučit matematiku."
 
Nikdo nic takového zatím nevymyslel, ale já jsem vymyslela pohádku a tady vám ji, pohádečku jednu avízovanou, dávám k přečtení. Ještě předtím vám však něco povím.
 
Nejsem spisovatel a nejsem ani pisálek. Mám ráda vůni tištěné knihy, ráda si hraji se slovy s vědomím, že mi to jazyk povolí. A když už někomu píšu, většinou o svých pocitech, zážitcích a zkušenostech. Realita, emoce, ale smyslet něco ... byla jsem mimo a nevěděla, jak tu pohádku začít. Lexikální posedlost slovy jako "dekadence", "vzezření" a " antiskeptikum" se mi tady moc nehodila.
 
A tak jsem si zkusila představit, že bych ten problém potřebovala vysvětlit já sama ...
 
Ahoj, holčičky a kluci!
 
Jmenuju se Tea a budu vám vyprávět pohádku.
 
Budu vám vyprávět pohádku o tom, nad čím třeba někdy přemýšlíte.
 
Ta pohádka bude o jedné holčičce, která je úplně stejná jako vy, ale nemůže dělat, co děláte vy.
 
Taky by si chtěla hrát s dětmi na hřišti,a další věci by chtěla dělat s nimi, ale nemůže.
 
A, už vás slyším, jak se ptáte, proč to nejde?
 
Nejde to proto, že má ta holčička, a jmenuje se Terezka, nemocné nožičky.
 
Má je nemocné a proto sama nikam nemůže, protože se neudrží a nožičky jsou tak zlobivé, že ji neposlouchají.
 
Třeba když chce jít nebo běžet, nožičky si řeknou "ne" ....
 
a tak  musí naše milá Terezka cvičit, aby mohla běhat s ostatními dětmi. Není to příjemné cvičení, jako vy to máte třeba ve školce nebo na tanečcích. Je to cvičení,
které trochu bolí a Terezka u něj často pláče, protože se jí to nelíbí. A protože ví, že jinak to nejde, musí to vydržet.
 
Má taky spoustu svých velkých přání.
 
Taky by moc chtěla hrát v divadle, stát za oponou a představovat třeba princeznu, nosit krásné šaty a procházet se komnatam...

....

 
Jenže to nejde. Jenom proto, že má nemocné nožičky.
 
Ale to jí musí být smutno, ptáte se?
 
Ano, také jí bývá smutno, když vidí, co jiní můžou a ona ne.
 
Ale taky jí je potom dobře, protože na nožičky skoro zapomene, když jí to jiní nepřipomínají.
 
Moc by sï s vámi chtěla hrát jako zdravá, protože ona vlastně zdravá je.
 
Vy jste hodné, jak voláte, že vezmete Terezku s sebou, aby si s vámi hrála na skřítky, víly a princezny!
 
A ještě se chcete zeptat, proč vlastně Terezka má tu "nemoc"?
 
No, to se stane různě a třeba nikdo neví předem, že bude nemocný.
 
Třeba se mamince narodí děti dřív než by měly,a to potom je moc špatné, protože se jim třeba nahrne krev do hlavičky a ony potom jsou třeba jako Terka. Ale taky to může být jinak, můžou chytit ze vzduchu nějaký bacil a taky to tak může dopadnout.
 
Anebo taky jinak, nemusí jenom špatně chodit, ale třeba nemůžou mluvit, protože je neposlouchá pusinka, nebo hýbat se vůbec nemůžou.
 
Není jim to líto, líto jim je, když se jim za to někdo směje anebo si s nimi nechce hrát.
 
A tak je dobře, že vy s nimi budete, protože potom budou stejně veselé jako vy.
...
Tak to tady vidíte.
 
Pohádku jsem napsala, ale noční můry dětem asi nepřejete.
 
Něco poradím rodičům, nejsem si jistá, že tuhle filosofickou věc děti poberou.
 
Nejlepší, nejlepší je, když jim to vysvětlíte vy .... rodič je nejlepší lékař a učitel.
 
Ale třeba to ani nutné nebude - když se budeme chovat, že je úplně obvyklé, jak kdo chodí a vypadá, dotazy budou padat mnohem později, kdy to půjde vysvětlit líp.
 
Mně třeba často vadí, že ségra chce cvičit, a v 5ti letech jí nevysvětlím, že ona cvičit nebude, protože to nepotřebuje.
 
Je mi vždycky smutno, co to chce, po čem to touží. Je mi smutno, že jsem v jejím věku nebyla taková. Ale to za chvíli odezní.
 
" Baru, ne, cvičit dneska nebudeš."
 
" A phoč?"
 
" Protože to nejde, víš, ty nemusíš cvičit s nožičkama.."
 
"Musím, hele, když natahnu nohu, bolí to a nejde to."
 
Sešlehla jsem ji pohledem. Bylo to přesně to, co jsem cvičila já a ona to okoukala.
 
Nejlíp tohle vysvětlí chlapi. Svalte to, mamči, na taťuldy! Oni si s tím poradí! :)
 
Tuhle pohádku věnuju své malé dávné kamarádce Terezce Dolanské, její mamince Ditě a dalším, kterým se zalíbí....
 
 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.